Samota – děsivá nebo prospěšná pro člověka?

Řešení životních situací je také otázkou postoje, jaký k nim zaujmeme. Stejné to je v případě samoty nebo izolace. Můžeme na sebe nechat dopadnout tíži dané situace, propadat všem negativním vlivům, které sebou pro nás nese (například nemůžu se stýkat s blízkými, cestovat, chodit do restaurace a další.). Mít pořád na mysli negativa a žít jen tím, co mi situace bere je nakonec pro člověka destruktivní. Postupně to člověka vnitřně sžírá, vede k depresím a dalším neutěšeným psychickým stavům. Mnohdy pak člověk ztrácí reálný náhled na situaci a není schopen vidět, co je důležité nebo to rozlišovat.

Samota může být i velmi prospěšná pokud se k ní dobře postavím. Může být přínosná k osobnostnímu růstu, duchovnímu zrání. Je to prostor pro rozjímání, vzpomínání, reflexi vlastního života. Možnost se s různými životními situacemi vyrovnat, uvědomit si více kdo jsem nebo co chci.

Samota rozvíjí člověka. Podporuje kreativitu, myšlení, kultivuje osobnost. V samotě více nacházíme sami sebe, své hodnoty, svou sebeúctu, pevnost sami v sobě, stáváme se pevnější sami v sobě a stáváme se svobodnějšími od okolních vlivů, které měli zahlcovat a sytit náš neutěšený vnitřní prostor prázdnými prvky, které nejsou stálé. Od ,,zábavných" aktivit nebo akcí na kterých jsme byli závislí, zaplňovali náš čas, abychom se nenudili, a přitom jsme již neměli dost času na to nejdůležitější - naučit se být sami se sebou, naučit se jak naložit s časem, který nám byl dán a být s rodinou. Ve víru aktivit člověk snadno uteče před něčím skrytým uvnitř něj, ale v samotě se tato témata noří na povrch a již není možné před nimi tak snadno utéct. Možné je si říci: ,,Jak můžu naložit s tím, co mi situace přináší? Jak z toho mohu vytěžit, co nejvíce pro svůj život? Jak tomu mohu čelit?"

Uchopit sám sebe, svoje témata a dokázat být sám se sebou a moudře využívat čas je pro psychické zdraví velmi důležité a souvisí s kvalitou života a podle výzkumů může mít vliv na délku života.